Jak jedna holka ke kaligrafii přišla

Jako malá jsem si ráda kreslila, psala do diáře a milovala vůni dřevěných pastelek. Později však lásku k výtvarnému umění vystřídala láska k hudbě a mým koníčkem i prací se na pár let stalo pořádání koncertů a festivalů. Po téměř deseti letech a více než stovce uspořádaných akcí jsem však cítila, že sama chci něco tvořit. 

Při prvním kurzu krasopsaní bych nevěřila, jak mě kouzlo ručně psaných písmenek pohltí a co vše se dá pomocí kaligrafie vytvořit. Brzy jsem pochopila, že psaní pro mě nebude jen koníčkem, ale také formou relaxace a kreativní seberealizace.  Navíc přišel covid a já měla o to více času na procvičování. Po 3 letech trénování jsem si řekla, že je čas udělat písmenkami radost i někomu jinému, než jen sobě a svým nejbližším – a tak vznikla Písmenkárna.